11,95 €  (360 Sk)

Záruka 24 mesiacov

autor: Miroslav Demko
jazyk: česky
počet stran: 192

Úryvok

Ukradený skladatel
Nalezený syn Slovenska

Všechno bylo jinak

Jestliže tato kniha české čtenářské veřejnosti známého hudebního virtuosa a skladatele Franze Liszta (1811–1886) poprvé představuje jako Slováka, pak připomínám, že k tomuto tématu už byly vydány tři moje samostatné práce. Jde především o knihu
ve francouzštině Franz Liszt compositeur Slovaque, vydanou ve Švýcarsku v roce 2003 a krátkou verzi, vydanou oficiálně v malém nákladu ve slovenštině v Bratislavě v roce 2003 4, nazvanou Konečne Franz Liszt prijatý svojou domovinou5, a také Cyrilo-metodské oslavy v Ríme...
Předkládaná práce má za cíl reagovat hlavně na ty otázky života a díla tohoto mimořádného génia, které dosud nebyly zodpovězeny. Jde o identitu, původ Františka Liszta. O životě a díle této výjimečné osobnosti bylo vydáno více než deset tisíc titulů. To nám dává představu, do jaké míry zaměstnával hudební vědce z oblasti umění či historie. Víme, že v otázce Liszta nejde pouze o představení a charakteristiku tohoto geniálního klavírního virtuosa, skladatele, dirigenta, ale také spisovatele, politika a intelektuála. To jsou nové dimenze jeho osobnosti, které stále čekají na nové kritičtější přístupy. Rovněž s ohledem na nové materiály, které zatím nikdo kriticky a komparatisticky (tedy srovnávací vědeckou metodou) nepřehodnotil. Také ze strany Slovenska doba romantismu čeká na přehodnocení. Liszt se (přibližně v posledním desetiletí) stále silněji jeví jako přední osobnost kulturně–politického dění nejen v Uhersku. Derek Watson ve své práci o Lisztovi z roku 1988 hned v úvodu připomíná, že ještě před třiceti lety Liszta nepovažovali
za ústřední osobnost romantismu, jako je tomu v současnosti.6 Spíše za extremní. I toto Derekovo konstatování je mnohoznačné. Hlavně, když budeme principiálně kriticky sledovat životní dráhu Františka Liszta a komparatisticky sledovat (v korespondenci) zápasy, jež tento slovenský génius jako bezprávný občan Uherska musel podstoupit. Jde o detail. Liszt se jím totiž nemusel cítit (privilegium mu umožňovalo dostat dodatečné občanství). Rozhodně nikdy nechtěl připustit, aby bol libovolně zařazen k jinému etniku, než slovensko–uherskému. Zřejmě i díky jeho genialitě se tento zápas posouvá až k jeho úmrtí. Liszt zanechal natolik zřetelné stopy tohoto odkazu, že nebylo možné mu přisoudit jinou národnost. Touto skutečností jsou poznamenány první bibliografické a odborné práce. Jako by v druhořadých otázkách mimoděk umožňovaly únik od hlavního tématu.
Není tedy divu, že v prvních pracích o Františkovi Lisztovi se nedozvídáme nic o jeho rodině, o jeho vyjádřeních a vztahu k domovu. Máme-li o něm hovořit z muzikologického hlediska, tak od sepsání jeho prvního životopisu z pera Jozefa Ortiga, vydaného v Paříži v roce 1835, jsme čekali až do roku 1931, kdy Peter Rabe první souhrn díla Franze Liszta Leben und Schaffen7 představil komplexněji. Serge Gut postřehl, že tehdejší názory a analýzy hudebních děl Františka Liszta nejsou v souladu s literární tvorbou a činností. Ve své práci cituje samotného Rabeho: Il est beaucoup plus difficile de juger équitablement les écrits littéraires de Liszt que ses oeuvres musicales.“ (Je daleko obtížnější hodnotit literární odkaz Liszta, než jeho hudební dílo.) Jako by hodnocení dvou zcela odlišných oblastí zároveň nevyznívalo jednotně.8 Kritika Lisztovy literární tvorby mohla být opodstatněná. Komplikace uvedené otázky je spojena s jeho dvěma životními družkami, které při tvorbě těchto děl asistovaly (jde o Lisztovu znalost francouzského jazyka). Nicméně z našeho současného pohledu je myšlenková harmonie hudební a literární tvorby pozoruhodná právě tím, že vychází z intelektu Lisztovy osobnosti. Nebo snad fakt, že Lisztova literární tvorba byla falzifikována a důvody, které k tomu vedly, nebyly vždy správně zhodnoceny, nestojí za úvahu? 9
Pohleďme kritičtěji na Lisztův život, teda na historii Slováků–Uhrů v 19. století, na realitu kolonizovaného národa. Stejně jako jeho rodiče, ani Liszt neovládal maďarštinu. Špatně mluvil německy, s francouzštinou se seznámil později, když se mu stala oficiálním dorozumívacím prostředkem. Mateřský jazyk (slovenština) se nepovažoval za jazyk tzv. kulturních národů a nebyl tedy ani vhodný k oficiálnímu používání v úředním styku. Zmíněnou skutečnost musíme mít stále na zřeteli. V podstatě v tom lze spatřovat masmediální pozadí oficiálního politického systému, tedy všemi mocenskými prostředky a také na poli dokumentace dosáhnout, že na Liszta, Slováka–Uhra, se bude nahlížet jako na představitele maďarské kultury.

Není Uher jako Uher
Potřeba dokumentovat Liszta, vznikla na začátku jeho kariéry. Nejen proto, že Eszterházy měl konflikt už před jeho narozením s jeho rodinou, kterou velmi dobře znal už dříve, než mladý génius přišel na svět. Obzvlášť s Lisztovým dědečkem, kterého degradoval na pomocného dělníka na pile. Františkův otec Adam se zlobil, když se vyjádřil, že Nicolas Eszterházy jeho rodině a synovi
ve skutečnosti nikdy nepomohl. 10 Obrovské počáteční úspěchy mladého Františka Eszterházyho podnítily k zahlazení nepříjemností, spojených s Lisztovou rodinou. Rozumně předvídal, že v budoucnosti mohou nastat problémy v souvislosti s životopisem génia. Za jeho mládí snad málokdo předpokládal, že jednou tento problém bude aktuální. Výjimku představoval Lisztův otec Adam, který reagoval neobvykle energicky a konkrétně, a už předtím vůči Eszterházymu projevil nedůvěru.
V životopisné práci o Lisztovi od Wilhelma Christerna (1809–1877) Franz Liszt Leben und Wirken se uvádí, že Adam Liszt vyškrtl Eszterházyho ze seznamu uherských mecenášů a podporovatelů mladého Liszta. Ve skutečnosti jej zaopatřovali bratislavští mecenáši. Hlavně Comte Thadé Amadé z Vrakuně (část dnešní Bratislavy) Liszta finančně nejen podpořil, ale také ho propagoval právě v Bratislavě. Není zvykem zastavovat se u takovýchto detailů, když ohromné dílo a život Liszta jsou plné jiných zajímavostí.
Je namístě pozastavit se nad touto zdánlivou maličkostí, neboť „podporovatelé Liszta“ figurují téměř ve všech jeho (i zkrácených) životopisech a encyklopediích a mylně je spojen s Eszterházym. Tato důležitá drobnost umožňovala vytvářet si obraz (nesprávný) pouze o maďarské aristokracii a její přítomnosti v Bratislavě a na Slovensku.11 Je pravda, že také v případě Liszta se o něčem muselo psát. A když už nebyli připraveni napsat něco o rodině, zaplňovaly se životopisy maďarskými jmény a názvy.
Existovaly rovněž problémy, k nimž bylo, dříve nebo později, nezbytné zaujmout stanovisko. Zejména šlo o Lisztovo konstatování „jsem Uher“. Znělo podivně, protože se nepoužívalo ani v Uhersku. Pokud ano, tak pouze z úst Slováků–Uhrů. Nemůžeme nevidět,
že v úzkých intelektuálních, zasvěcených kruzích, nikoliv pouze v Uhersku, se vědělo, „o co jde“. Vždyť Maďaři se vždy nejen v rodné řeči představovali jako Maďaři, i když původně se tento pojem nepřekládal ani do jiných jazyků.12 Označení Uher historicky asocioval s „Horním Uherskem“, Horňáky a potom s Dolním Uherskem (tzv. Dolní země), tedy s historickým územím Slovenska a Slováků. Příznačná, jak se tehdy na Slovensku tato geografická pojmenování chápala, je báseň Tři vršky slovenského básníka Janka Kráľa:
„Na troch vŕškoch zlatý kríž, / na doline skala /.
Aj Slovák má krajinu, / ako druhí kráľa. / ...
Tatry naša pevnina, / Dolná zem komora, /
Dunaj, Tisa hranica / a Pán Boh podpora.“

Vyvstává otázka, do jaké míry Lisztovy výroky platí pro budoucnost (jsem Uher), jestliže v našem výkladu se nebudou krýt s historickou realitou. To je určitě jedno z budoucích témat, která jsou pro historii všeobecně stále významná. Jenže kdyby na téma Liszt nebylo o čem psát, muselo by se něco vymyslet. A tak namísto skutečných informací o jeho rodině a původu, se stránky plnily nekonečnými údaji o jeho cestách, daty jeho koncertů a velkým množstvím osobností, které Liszt za svého života potkal. Do popředí se dostaly fantastické aféry se ženami, žákyněmi, které zaplňovaly novinové články a až do smrti Lisztovi otravovaly život. Knihy vydané pod pseudonymem byly, jak se postupně zjistilo, předem připravené aféry zpravidla jeho žákyněmi, které zdaleka nebyly tak naivní, jak byly představovány. Dnes víme, že ve skutečnosti šlo o organizovanou společnost. Ony žákyně stály myšlenkově a politicky na opačných pozicích než Liszt. V tomto směru byla přínosem má kniha Franz Liszt compositeur Slovaque.
Lisztův politický zápas za práva menšin v Evropě byl trnem v oku ve většinou maďarském prostředí, v němž se Liszt pohyboval. A to je také krok k pochopení Liszta jako Slováka a pokusů relativizovat jeho výrok o jeho skutečné vlasti.

Lisztova tragédie
Lisztova tragédie souvisí také s prohlášeními a použitými biblickými texty žalmů, které představují zvláštní kapitolu. Odráží jeho skutečné postavení umělce–nevolníka, který i navzdory obtížné situaci a urážkám zůstal vždy klidný nebo neodpovídal. Ostatně jen tak se mohl udržet v takové konfliktní společnosti. Navzdory urážkám a ponižování zachoval klid, s cílem dokončit svůj kreativní program a zanechat stopy v hierarchii kultury pro Slováky. A to se mu také podařilo.
Jeho oblíbené žalmy, Žalm XIII, XXIII nebo CXXXVII, jsou více než výmluvné. Pro životopisce ovšem představují problém. Jak sloučit úspěšného, slavného a oblíbeného Liszta s podobnými vyjádřeními? Co ho trápilo tak moc, že už jako mladý myslel na smrt? Vždyť tak často opakovaný text jeho oblíbeného biblického Žalmu XIII, musel v souvislosti s výkladem a ve spojení s Lisztem na životopisce působit děsivě: „Dokdy chceš, Hospodine, na mne trvale zapomínat.“ Nebo tak příznačný Žalm CXXIX, zkomponovaný v roce 1855: „Velmi mne sužovali od mládí.“ Otázka zní: jak tyto souvislosti vnímali Verdi a Kodály, když se jimi také nechali inspirovat (Requiem, Psalmus Hungaricus)?

Životopiscům nezbylo, než vysvětlovat, že Liszt zase strádá
nešťastnou láskou k nějaké dívce. Fantasmagorické úvahy o jeho intimním životě nabývaly takových rozměrů, až se zdálo, že Liszt byl od mládí až do pokročilého věku neustále zamilovaný.
Jak jsme řekli, systematický a organizovaný tlak na Liszta převážně ze strany jeho žaček, ho měl evidentně vykolejit natolik, aby o pomoc požádal oficiální maďarskou vládu. To však nechtěl, protože věděl, že cena za podobné služby se rovná jeho veřejnému prohlášení a přihlášení se k maďarskému národu. Právě důkaz o Lisztově příslušnosti k Maďarům životopiscům chyběl!
To Liszt dobře věděl! Jen tak si lze vysvětlit, proč tlak několika žen, zvláště jeho žačky Janiny, nabyl nebezpečných rozměrů, takže se skutečně bál o svůj život. Hrozilo, že tato „hra na lásku“ ze strany Janiny, Polky Zielinské–Piasecké, se může nebezpečně zvrhnout a současně ve světě vyvolat velkou aféru.
Proč by všechno Lisztovo snažení mělo být znehodnoceno kvůli malicherné aféře? Je pravdou, že aféry Lisztovi uškodily i jinak. Především šlo o literární dráhu. Rozruch související s Olgou Janinou nebral konce. Hlavně po jejím návratu z Ameriky, když Lisztovi vyhrožovala zastřelením. S ní je spojen její román Vzpomínka jedné kozačky, který vyšel pod pseudonymem v roce 1874 v Paříži.13

Úmyslné dezinformace
Dodnes nejsou k dispozici dokumenty a ve střední Evropě nejsou patřičně prozkoumány události související s Lisztem. Přitom spojitost se slovenskými událostmi v těchto letech, speciálně s Janem Levoslavem Bellou, je pozoruhodná. Rok před vydáním zmíněného románu, v roce 1873 (i v roce 1874), se Liszt zasloužil o udělení takzvané kompoziční ceny v Uhersku a stipendia slovenskému skladateli Jánovi Levoslavovi Bellovi. Díky němu Bella v červenci 1873 dostal 400 zlatých. Je známo, že Bella své Dumky věnoval K. Abrányimu, který ho ve své práci Maďarská hudba v 19. století, v roce 1900 ani nezmiňuje. Na Dumky a Air cosaque si v těchto letech vzpomněla další „přítelkyně“ Franze Liszta, adoptovaná Polka žijící na Slovensku, hraběnka Zamoyska–Gyzická, která udržovala kontakty s celou evropskou hudební elitou od Wagnera, Kláry Schumannové až po Habenecka, Batku, Zichyho, Wittgensteinovou atd.
Životopisci se nezabývali necudností Lisztových žaček (s ohledem na etiku 19. století) spojenou s nepřiměřenou agresí, aniž by se braly v potaz jejich obavy o společenský kredit. Pokus Marie d´Agoultové kompromitovat nejen Liszta, ale i sebe, svou rodinu, je těžko vysvětlitelný. D`Agoultová, stejně jako Lisztova druhá životní partnerka, se staly známými spisovatelkami.

Dátum poslednej aktualizácie: 23.november 2013