...Blížil se krásný letní večer. Cestou k Plzni jeli dva jezdci na koních. Jeden z nich měl na sobě mnišský šat. Jeho jemnou, poněkud pobledlou tvář zdobila špičatá brada. Měl široké čelo, pěkně vykrojená ústa a velké zamyšlené oči, které jakoby vyzařovaly utajený smutek. Dalo se říct, že je to idealista a myslitel prosté a šlechetné duše, jež nezná kompromisy se svým svědomím. Druhý duchovní byl černovlasý mládenec vysoké postavy. Jeho tmavé oči zářily moudrostí a silnou vůlí. Byl oblečen do světského oděvu z jemného, tmavě bronzového plátna a přes ramena měl široký, tmavý plášť. Po boku se mu houpal meč s ocelovou rukojetí a za pasem měl dýku. Za sedlem každého jezdce byla lehká zavazadla. Oba cestující živě debatovali.
„To jsou tedy hlavní důvody mého pobytu v Oxfordu,“ končil svůj výklad mladý člověk. „V Praze, až bude vhodná příležitost, ti budu vyprávět ještě jiné zajímavosti, mistře Jene. Nemohu ani uvěřit tomu, že jsem se s tebou setkal tak nenadále. Ještě jsi mi však neřekl odkud a kam jdeš.“
„Byl jsem v Husinci kvůli rodinným záležitostem. Pak jsem jel navštívit přátele a cestou jsem hlásal slovo Boží těm, které duchovní zanedbávají. Přitom jsem se setkával s různým nebezpečím. Objevuje se otázka, zda-li už snad nenastala vláda Antikrista, avšak je možno vidět víru prostého lidu a záchvěv radosti, s jakou naslouchá kázáním ve svém jazyku. V srdci jsem prosil Boha, aby církvi navrátil mír a aby ji obrodil.“
„Na tvé modlitby se jistě ozve každé věrné křesťanské srdce. Doufejme, že milostivý Tvůrce nezapomene na svůj věrný český národ a vysvobodí jej od německého hmyzu, který ho olupuje a utlačuje, přináší zlo, neštěstí a nepokoj.“
„Nezabývej se zlem, Jeronýme. Když nám cizinci učinili mnoho zlého, pak jsme hříšníci my a zasloužili jsme si trest a může být udělen i větší trest, než je tento.“
Jeroným prudce odpověděl: „Vše má své meze, i bezcitnost a krutost. V poslední válce byli vyhnáni ze země, a pak se opět vrátili v roli kolonistů, získali velké výsady a nyní hospodaří v našich městech. Na univerzitě si dělají, co uznají za vhodné a jednou přijde čas, kdy nás vyhodí ven, pokud český národ včas nezakročí. Čech se stal cizincem ve vlastní zemi – pracuje a seje a Němec poroučí a sklízí. Dokonce i náš jazyk nám chtěli vzít!“…