...Zemětřesení a větrné smrště plnily církevní pokladny. Uprostřed pohrom chuďas třesoucíma se rukama otevíral svůj váček s penězi. V soumraku zatmění se zloději a lupiči o svou kořist dělili s Bohem. Ubohé poctivé nevědomé dívky, vzpomínajíce si, že lajdácky odříkaly modlitby, dávaly své hubené výdělky, aby obměkčily srdce Boha.]
Nyní víme, že všechna tato znamení a divy na nebi nemají co činit s osudem králů, národů nebo jednotlivců, že se o nic více netýkají lidí než mravenčích osad, včelích úlů či hmyzích vajíček. Už víme, že nebeská znamení a zatmění, komety a padající hvězdy by byly právě takovými, i kdyby na zemi nebylo ani jedné lidské bytosti. Dnes víme, že zatmění nastávají v určitých dobách a že jejich příchod můžeme přesně vypočítat.
Před nedávnem se všeobecně věřilo, že určité léčivé síly se nacházejí v bezduchých věcech, v kostech svatých mužů a žen, v útržcích ze zpráchnivělých šatů ještě zpráchnivělejších světců, ve vlasech mučedníků, v třískách a rezavých hřebících z pravého kříže, v zubech a nehtech zbožných mužů a v tisícero jiných posvátných věcech.
Nemoc byla léčena líbáním skříňky, do níž byla vložena nějaká kost, nebo útržek šatu, či tříska, trochu vlasů, s podmínkou, že před tím polibkem nebo po něm byl církvi věnován nějaký dárek, nějaká drobnůstka.
Jakýmsi tajemným způsobem léčivá síla v kosti, útržku nebo třísce, jež vylezla nebo vyplula ze skříňky, se zmocnila nemocného, jenž měl potřebnou víru a ve jménu Boha z něho vypudila ďábly, kteří byli vlastní nemocí.
Tato víra v působivost kostí nebo šatů a svatých vlasů byla zrozena z jiné víry – z víry, že všechny choroby jsou způsobeny zlými duchy. O nemocném se věřilo, že je posedlý ďábly. Padoucnice a hysterie byly způsobovány 15 služebníky Satana. Každý lidský neduh byl dílem zlomyslných náhončích boha pekel. Tato víra byla téměř všeobecnou. I v nynější době miliony lidí věří v posvátné ostatky.
Žádný vzdělaný člověk dnes nevěří v ďábly – žádný vzdělaný člověk nevěří, že zlí duchové způsobují nemoc – a proto žádný vzdělanec nevěří, že by posvátné kosti nebo šaty, posvátné vlasy nebo třísky mohly odehnat nemoc a nějakým způsobem na bledé tváře opět přinést růži zdraví.
Vzdělaní lidé již vědí, že světcova kost v sobě nemá větší moc než kost jakéhokoliv živočicha. Že žebrákův šat je stejně dobrý jako šat světců, a že koňská žíně nemoc vyléčí stejně rychle a jistě jako mučedníkovy vlasy. [Nyní víme, že všechny ostatky jsou náboženským nesmyslem, že ti, kteří je vystavují, jsou zpravidla nepoctivci a ti, kteří je užívají, jsou většinou hlupáci.]
Víra v amulety a kouzla, v duchy a ďábly je jasnou a prostou pověrou…..